Španělský malíř a sochař Pablo Picasso se narodil jako Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Martyr Patricio Clito Ruíz y Picasso 25. října 1881 ve španělském městě Málaga. Byl prvním synem baskického učitele kreslení na škole umění a technologie Josého Ruize y Blasca a andaluské matky Maríi Picasso y López, jejíž příjmení přijal v roce 1901. Z Málagy se Picassova rodina přestěhovala do La Coruni, kde Picasso pomáhal otci s výukou na škole. Ve svém umění byl třináctiletý Picasso tak zdatný, že mu otec brzy pokorně předal štětec a paletu a sám se pod dojmem z jeho talentu vzdal malířství.
Ve čtrnácti letech Picasso složil s výborným výsledkem přijímací zkoušky do kurzu umění pro pokročilé na Škole umění v Barceloně. Dva roky poté byl přijat do Královské akademie umění v San Fernandu, nicméně k vyučování nenastoupil. Místo toho odjel na krátký čas do Madridu, aby se zdokonalil v technice svého malířství. Brzy se však vrátil do Barcelony, kde byl následně častým návštěvníkem kabaretu U čtyř koček (El Quatre Gatos). Zde se setkával s mladými rozbouřenými intelektuály a umělci a brzy byl respektován jako jejich vůdce.
V roce 1900 Picasso poprvé odjel na krátkou návštěvu Paříže, kde byl doslova uchvácen uměním van Gogha a Toulouse Lautreca, a brzy po návratu začal v Madridu poprvé vystavovat svá díla. Paříž navštívil na krátký čas ještě několikrát a v roce 1904 konečně opustil Barcelonu natrvalo. Usadil se ve svém ateliéru na Rue Ravignan 13, který se záhy stal střediskem umělců a spisovatelů, jež zde formulovali základy nové estetické nauky – kubismu.
Picassova díla z období po přestěhování do Paříže byla plná hluboké melancholie podbarvené modrým tónem, a toto období jeho tvorby tudíž bývá nazýváno modrým obdobím. Picasso maloval převážně chudé a nemocné ubožáky, samotu s tragickým výrazem v tajemné modré jako barvě šera, noci a smutku.
V roce 1904 se Picasso setkal ve svém ateliéru s Fernande Olivierovou, která se mu stala společnicí a inspirací pro zesvětlení obrazu do růžových tónů, Picassova růžového období. Picasso maloval jemné akty, harlekýny a artisty a celkově tak zlehčil depresivní nálady svého modrého období. Objevil nové formy a obsahy jeho děl byly naplněny jasnou citovou silou. Jeho ateliér začal být vyhledáván sběrateli a slavnými osobnostmi, kteří kupovali jeho obdivuhodná a jedinečná plátna. Mezi jeho největší obdivovatele patřili američtí sběratelé Leo a Gertruda Steinovi a německý historik umění Daniel-Henry Kahnweiler.
Picasso zcela změnil historii umění v roce 1907, kdy po měsících příprav namaloval Slečny z Avignonu (Les Demoiselles d'Avignon). Kompozice tohoto slavného obrazu postrádala jednotnost, jeho barva byla tvrdá a suchá. Gesta postav neměla rozměry a tvary, avšak linie a nové úhly pohledu oznamovaly nový směr v moderním umění. Picasso svým obrazem ohlásil revoluci kubismu a společně s Braquem se stal jeho vůdčí osobností. Představoval novou iluzi hmoty a obsahu na plátně bez využití tradičních technik šerosvitu a lineární perspektivy, což se mu podařilo prostřednictvím lámání úhlu a představením předmětu v několika různých pohledech zároveň. Od této doby Picasso maloval ne podle zkušenosti vlastního vidění, ale podle toho, co objekty představovaly pro něho samotného skrze přísnou analýzu. Dobrodružství kubismu pro Picassa bylo jako vzrušující objevování neznámých krajin, každá malba byla v moderním umění krokem kupředu.
Léto roku 1909 Picasso strávil v Horta de Ebro. Tamní prostředí ho inspirovalo ke zkoumání a zachycení nespočetných úhlů krajiny. Lámal povrchy a popisoval odrazy světla, což bylo definováno jako analytický kubismus. Picasso studoval objekty, které se pod jeho přísným pohledem rozkládaly na neznámé novotvary, realita byla znovuobjevena ve všech aspektech obsahu a prostoru. Obraz se pro něj stal předmětem sám o sobě, Picasso soustředil všechny svoje síly a schopnosti na přepsání výrazu nových forem.
V roce 1912 se Picasso setkal s Evou Gouelovou (toto jméno pro ni vymyslel Picasso, původně se jmenovala Marcelle Humbertová), která se stala jeho novou společnicí. Tato doba ohlásila začátek nové fáze kubismu, tzv. syntetický kubismus. Picasso do svých obrazů přidával výstřižky z novin a skládal celou kompozici z nových kombinací materiálu a barev. Dosáhl tak zreálnění a kubismus nově podléhal kouzlu opravdovosti a spojení dvou světů.
Vyhlášení první světové války zastihlo Picassa v Avignonu, brzy se však vrátil do Paříže, kde pracoval v novém ateliéru na Boulevard Raspail. V roce 1915 zemřela po dlouhé nemoci Eva Gouelová, avšak Picasso nezůstal sám na dlouho. Seznámil se s ruskou baletkou Olgou Koklovovou, kterou si následně vzal za manželku. Koklovová Picassa uvedla do světa vysoké společnosti a distingovaných večírků, což ovšem bohémského Picassa ubíjelo, a tak se oba manželé neustále hádali a Picasso si udržoval několik milenek. Picasso a Koklovová se nikdy nerozvedli, zůstali manželi až do její smrti v roce 1955, hlavně proto, aby Picasso nemusel rozvodem přijít o polovinu svého majetku.
Picasso stále tvořil bezpočet kubistických obrazů, avšak stále silněji si uvědomoval omezenost námětů. Studoval tedy díla a styly starých mistrů a vracel se ke svým původním námětům – akrobatům, harlekýnům a tanečnicím. V letech 1919 až 1924 také vytvářel divadelní kulisy a návrhy na kostýmy pro Ballets Russes Sergeje Ďagileva. Novým tématem v jeho umění byly malby mateřství, jako odraz narození jeho syna Paula v roce 1921.
Picasso se těšil nevšednímu zájmu společnosti pro svou nevyčerpatelnost a originalitu a v roce 1930 získal Carnegieho cenu za umění. Dva roky poté se setkal se sedmnáctiletou Marie-Thérèse Walterovou, svou novou společnicí, pod jejímž vlivem vytvořil nespočetné množství sérií obrazů spících žen. V roce 1935 se stal otcem dcery Maii a napsal drobné sbírky lyrické poezie. Jeho novou osobní sekretářkou se stala Jaime Sabartesová, která brzy vystřídala Marii-Thérèsu. Maria-Thérèse strávila zbytek života marnými nadějemi, že si ji Picasso někdy vezme za manželku a čtyři roky po jeho smrti spáchala sebevraždu oběšením.
Rok poté byl Picasso ustanoven ředitelem Prada a propukla španělská občanská válka. Jako popis historických okolností Picasso v roce 1937 namaloval slavný obraz Guernica – černobílé plátno popisovalo hrůzy války v apokalyptických symbolech a kontrastech světla a stínu. Místo přesného výpisu reality naznačovalo plastické hrůzy a hluboké pocity viny, tragického sarkasmu, ironie, nehybnosti smrti v myšlenkách a emocích agonie. Picasso v Guernice zkoumal limity lidské lhostejnosti, v ohyzdných vykloubených anatomiích popisoval násilí páchané na člověku a stal se tragickým svědkem temné tragedie a utrpení humanity. V této době byla Picassovou společnicí fotografka a malířka Dora Maarová, která fotograficky zdokumentovala jeho práci na Guernice.
Druhá světová válka nezastavila Picassovo tvůrčí tempo. Válku Picasso trávil zpočátku v Paříži a poté na jihu Francie u Středozemního moře. Věnoval se litografii s náměty v antických mýtech a magických vírách. Jeho díla byla s velkým úspěchem vystavena v Museu moderního umění v New Yorku.
V roce 1944 Picasso vstoupil do komunistické strany Francie, v roce 1950 dokonce od sovětské vlády získal Leninovu mírovou cenu za umění. S kritikou Stalina bylo jeho počáteční nadšení ochlazeno, i když zůstal podporovatelem komunismu po celý zbytek života. Většinu svého času Picasso tehdy trávil na francouzské Riviéře s Françoise Gilotovou, kde se věnoval umění keramiky. Narození syna Clauda a dcery Palomy ho inspirovalo k tvorbě obrazů plných jemné citovosti, rytin a soch s tématikou mateřství a dětí. Gilotová měla jako jediná z Picassových žen tolik odvahy, že ho v roce 1953 sama opustila, údajně kvůli jeho hrubé povaze a nevěrám. Její odchod byl pro Picassa velkou osobní ránou.
Picassova díla byla v té době vystavována po celém světě a Picasso se těšil nevídanému zájmu a popularitě. V roce 1952 se věnoval dekorativní malbě a vytvořil rozměrné nástěnné plastiky pro UNESCO. Seznámil se s Jacqueline Roqueovou, kterou si v roce 1955 vzal za ženu. Stárnoucí Picasso nevykazoval žádnou únavu a stále s nevídaným nadšením a tempem tvořil stále nové a nové obrazy a plastiky. V roce 1963 bylo v Barceloně otevřeno Picassovo museum.
Picasso býval často popisován jako člověk malé postavy, tmavé pleti, s tmavýma a téměř nehybnýma hlubokýma očima, nepřirozenými pohyby a ženskýma rukama, špatně a nedbale oblečený, napůl bohém a napůl dělník z továrny. Věřil jen sám v sebe a vždy představoval bezpočet protikladů. Byl temperamentním individualistou a milovníkem plného života, zvídavým a nespokojeným otrokem svého génia, mistrem palety a štětce, neznajícím odpočinku a únavy a přesto plným svobody přetvořit svět podle svého, bez konvencí, pravidel a předsudků.
Picasso představoval svoje vlastní drama – drama souboje mezi člověkem a přírodou, odvrhoval štěstí a naději v radostech života. Nehledal, pouze nacházel, předměty svého zájmu přetvářel v analytických metamorfózách a dával jim vlastní život s nábojem španělské prudkosti. Umění vytvářel s hlubokou láskou a nezastavitelnou vášní, zacházel za hranice svého impéria, pohlcoval skutečnost a skutečnost byla pohlcována v něm. I když téměř celý svůj život strávil ve Francii, svým nezaměnitelným stylem je považován za předního španělského umělce.
Picasso zemřel při večírku s přáteli po boku své manželky Jacqueline Roqueové 8. dubna 1973 v Mougins ve Francii, byl pohřben v Vauvenargues. Jeho smrt byla smrtí geniálního a jedinečného tvůrce, malíře vášně a síly života, která ho inspirovala svou nevšední intenzitou. Picasso zemřel jako mistr bez dědiců, jako nejoriginálnější a nejtvořivější génius naší doby.
Období Picassovy tvorby:
- Modré období, 1901 až 1904
- Růžové období, 1905 až 1907
- Období ovlivněné Afrikou, 1908 až 1909
- Analytický kubismus, 1909 až 1912
- Syntetický kubismus, 1912 až 1919
Pablo Picasso
Pablo Ruiz Picasso (25. října 1881 – 8. dubna 1973) byl španělský malíř a sochař. Jeho celé jméno je Pablo Diego José Santiago Francisco de Paula Juan Nepomuceno Crispín Crispiniano de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz Blasco y Picasso López. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatelekubismu. Odhaduje se, že Lopéz vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl.
2024 ©