Petr Parléř

* 1332 - †  1399, Česká republika, Německo

Německý architekt, stavitel, kameník, sochař a řezbář Petr Parléř se narodil kolem roku 1332 pravděpodobně ve Švábském Gmündu nebo v Kolíně nad Rýnem. Pocházel z rodiny významných německých stavitelů a sochařů, nejvíce se však proslavil svými pracemi v Čechách, díky kterým je považován za jednoho z největších českých architektů. Byl průkopníkem českégotické architektury, do které uvedl celou řadu nových konstrukčních prvků (například síťovou klenbu). Bývá uznáván i v širším, evropském středověkém měřítku. 

Parléř se vyučil v dílně svého otce Jindřicha (Heinricha) Parléře. Rozvětvená rodina Parléřových působila po celé Evropě, vlastnili sochařské hutě i stavitelské dílny v Basileji, Norimberku, Vídni i Ulmu. Jindřich Parléř se podílel také na stavbě chrámu Sv. Kříže ve Švábském Gmündu a byl pravděpodobně také architektem kostela Panny Marie (Frauenkirche) v Norimberku, která na tamním hlavním tržišti nahradila synagogu zbořenou při pogromu v roce 1349. Pravděpodobně zde se Jindřich Parléř dostal do povědomí římského císaře a českého krále Karla IV., který v roce 1355 nařídil stavbu Frauenkirche. Oba Parléřové působili také při stavbě katedrály v Kolíně nad Rýnem, kde si Petr vzal za ženu Gertrudu (Drudu), dceru tamního kameníka Bartoloměje Hamma. 

Petr Parléř přišel do Prahy na pozvání krále Karla IV. v roce 1356 a po zesnulém Matyášovi z Arrasu pokračoval ve stavbě chrámu Sv. Víta v Praze. Parléř přepracoval původní plány, vystavěl chór katedrály, který překlenul křížovou klenbou, kapli sv. Václava, sakristii a věž. Parléř dále vystavěl celou řadu staveb, které patří mezi dominanty Prahy: kamenný most před Vltavu (později nazvaný Karlův), Staroměstskou mosteckou věž, kapli Všech Svatých na Pražském hradě (1370 až 1387, po požáru v roce 1541 přestavěna v barokním stylu). Dále postavil kostel Sv. Bartoloměje v Kolíně a začal se stavbou chrámu Sv. Barbory v Kutné Hoře (1388). 

Parléř se proslavil i jako sochař, z jeho huti pocházely portrétní busty na triforiu chrámu Sv. Víta a náhrobky českých panovníků v chórových kaplích chrámu Sv. Víta v Praze. Byl autorem náhrobků Přemysla Otakara I. (1198 až 1230) a Přemysla Otakara II. (1253 až 1278) a bust Karla IV. a Elišky Pomořanské. 

Parléř po svém příchodu do Prahy zakoupil dům v dnešní Loretánské ulici, stal se váženým měšťanem a konšelem ve dvou pražských městech – na Hradčanech a ve Starém městě Pražském. Parléř byl vedoucím významné sochařské huti, kterou převzal po Matyáši z Arrasu. Tuto dílnu od roku 1398 vedl jeho syn Jan, který v ní působil až do roku 1406, kdy zemřel. Po něm huť převzal jistý mistr Petrlík, který ji vedl až do roku 1419, kdy v době husitských válek pravděpodobně zanikla. Parléřův druhý syn Václav se po vyučení v otcově huti stal rovněž známým stavitelem – v roce 1397 se stal vedoucím vlastní huti při stavbě Svatoštěpánského dómu ve Vídni. 

Parléř zemřel 13. července 1399 v Praze, byl pohřben v chrámu Sv. Víta tamtéž.